Květen 2013

Getting through the dog-1.díl

25. května 2013 v 11:54 | Zuzka |  Getting through the dog
Getting through the dog-1.část
uvod

Ahoj jmenuji se Lucy Rose Evans je mi 19 let. Bydlím sama v Londýně.Mám psa jménem Aso Je to Němeký ovčák mám ho od svých 13 let . . Pracuji jako číšnice v restauraci good food. Můj šéf se jmenuje Jack je strašně fajn. Ráda zpívám ale tak trošku se za své zpívání stydím tak si zpívám jen sama pro sebe ale ted dost o mně a k příběhu
příběh
Když jsem ráno vstala šla jsem si vyčistit zuby a osprchovat se. Potom sem seběhla do kuchyně protože mi zvonil mobil
Jack: Ahoj Luc můžu tě o něco poprosit
Já: Ahoj Jacku jasné o co?
Jack: Emily dnes nemůže prý je nemocná můžeš to vzít za ní?
Já: Jó jasně v kolik tam mám být?
Jack: Tak v jednu
Já: Dobře akorát mi to vyhovuje
Jack: Moc děkuju tak ahoj
Já: Není za co Ahoj
Bylo teprve devět tak sem se šla nasnídat a vzala jsem Asa na procházku když jsem se procházela tak se mi utrhl z vodítka, Tak sem rychle běžela za ním nikdy mi tohle neudělal, Najednou ho chytil jakýsi kluk který se schovával pod čepicí
Já: Moc děkuji vůbec nevím co ho to popadlo
Kluk: Vůbec nemáš zač
Já: Tak děkuji jsem Lucy
Kluk: Já jsem Harry
Já: Moc mně těší proč se tak divně schováváš?
Harry: To neřeš řeknu ti to jindy
Já: Tak jo
Nijak sem to neřešila třeba měl na obličeji něco co nechtěl abych viděla ale šly mu vidět krásné zelené oči a pod čepicí měl boží kudrnaté vlasy doprovodil mně domů a ptal se kde pracuji a takové ty otázky na všechny jsem mu odpověděla. Potom už jsem musela domů bylo už jedenáct když jsem přišla domů docela mně mrzelo že sem se ho nezeptala na číslo ale co třeba ho potkám a docela jsem se i styděla. už bylo 12 tak jsem utíkala na autobus měl mi jet v 13:30 Autobusová zastávka byla od mého Baráku dost daleko tak sem musela chvátat. Když jsem přišla do práce tak jsem šla za Jackem
Já: Ahoj do kolika tu dnes mám být?
Jack: Ahoj do pěti moc i ještě jednou děkuji
Já: Jasně nemáš vůbec za co
Jack : Hele musím jít něco vyřídit tak Ahoj
Já: Ahoj
Tak jsem pracovala jako každý den a v tom najednou přišlo pět kluků
Já: Dobrý den co si dáte?
Nějakej blondak tam začal obědnávat tak rychle že jsem to nestíhala ale zvládla jsem to potom si obědnal zbytek koukla jsem se na toho kudrnáče měj stejný oči vlasy jako ten v parku ale co mám nějaké halucinace šla jsem předat obědnávku potom jsem jen tak stála u baru a koukala se do prázdna najednou sem viděla náznak toho kudrnáče abych šla stranou tak jsem tedy šla
Harry: Ahoj
Já: Ahoj my se známe ?
Harry: co? jé vlastně ten kluk z parku
Já: Jé přišel jsi mi nějakej podobnej a proč si byl zahalenej?
Harry: Co? Ty mně neznáš??
Já: Měla bych?
Harry: No víš já jsem zpěvák ze skupiny One direction a těch pět je zbytek
Já: Jo to jméno sem slyšela a možná i viděla nějakej plakát
Harry: Tak proto jsem byl schovanej
Já: Ahá
Harry: No.....Víšš... nechtěla by si jít nikdy ven?
Já: Jako na ....rande?¨
Harry: No jestli to nebude vadit?
Já: Vůbec ne hele musím jít pracovat
Harry: jo koukám kluci už dojedli tak půjdem tady máš mí číslo
Vzal papírek a dal mi číslo potom jsem mu dala své číslo já rozloučily jsme se a já šla pracovat. Už bylo skoro pět. Potom přijel Jack a já šla domů sedla jsem si na gauč a přemýšlela jsem na Harrym ........................................

One Thing 2.část

25. května 2013 v 11:35 | Adéla Dvořáková |  One Thing
Tak tady máte druhý díl :)) Doufám že se vám bude líbit :)) Tady v tomhle díle už budou kluci :))
"Bože!"vstala jsem a chytla se za hlavu. "Proč zrovna dneska, proč tam nemůžu jet až zítra?"zeptala jsem se sama sebe. Zívla jsem a nazula si moje fialové bačkory a vydala jsem se směr koupelna.Trošku jsem se upravila, umyla a oblékla to, co jsem si včera koupila.Když jsem vypadala trošku k světu, sešla jsem dolů do kuchyně kde už seděla mamka s taťkou. Mamka se zeptala co budu chtít k snídani a já jsem váhavě odpověděla "Hm....asi vajíčka a slaninu, džus a čaj s mlékem." mamka vstala a řekla " Já ti to udělám" "Díky mami." řekla jsem. Když jsem to do sebe konečně dostala, vstala jsem, poděkovala mamce a odešla na horu zkontrolovat jestli mám všechno. 'Konečně mám zabaleno.' řekla jsem si pro sebe a oddychla jsem si."Nicol, pojď dolů, taxi je tu." už je to tady, konečně.Seběhla jsem dolů, rozloučila jsem se s rodiči a sedla jsem si do taxíku.
Na letišti: Stála jsem tam a nevěděla kam mám jít, ještě nikdy jsem totiž v letadle neseděla a ani jsem nebyla na letišti. Viděla jsem tam kasu, tak jsem si řekla že asi půjdu tam. Šla jsem tam koupila, jsem si letenku do Paříže a šla do letadla. Prvně mě prohledali a pak jsem šla rovnou do letadla.Chvilku jsem tam čekala než nastoupí ostatní cestující. Bylo to asi deset minut, takže dobrý.Když jsme konečně vyletěli, bylo to úžasné.
V Paříži: Paříž je velká a taky krásná. A co teprv Franci, to je teprv zážitek. Jen si představte, jak vycházíte z té velké, obří, kovové včely,která právě přistála na letišti ve Francii a vy se po tom letišti rozhlížíte. A pak když jste v tom krásném, romantickém městě, kde jsou všichni zamilovaní a vy víte že váš kluk je teď někde v Londýně a vy s ním nemůžete být.Je to hrůza :/ :D.
Když jsem došla do hotelu, vybalila jsem si a řekla že mám ještě skoro celý den na to než začne koncert. Zavolala jsem mamce a řekla jsem jí že jsem v pořádku a že jsem už v hotelu.Celý den jsem se jen tak procházela po Francii, něco jsem si koupila a tak. Francie je vážně krásná. Bylo asi osm hodin a já jsem si řekla, že se pomalu vydám zpátky do hotelu. Nevěděla jsem ani moc kde je takže jsem trošku bloudila. Do hotelu jsem přišla asi v devět :D. Byla jsem unavená tak jsem šla rovnou spát.Ráno jsem se vzbudila asi v osm. Tak jsem šla na snídani. Pak jsem se šla vysprchovat a umýt. Pak jsem si oblékla to co sem si koupila. Akorát že to druhý :D. Dneska je DEN D, nemůžu se dočkat. Už za pár hodin se vydám směr koncert. Pořád tomu nemoho uvěřit, ale je to tak. Jsem v Paříži a uvidím kluky.Za chvíli už se půjdu připravit. Nalakuju si nechty, namaluju se a udělám si nějaký účes, asi to bude drdol. Zjistila jsem si kdy jede autobus do Arény a protože jsem zjistila že mi to jede už za deset minut. Rychle jsem se ještě koukla jestli mám lístky a jestli mám pití a peněženku. Vyběhla jsem z hotelu a šla rychlejším tempem k zastávce.Přišla jsem a ani né za minutu mi jel autobus. Seznámila jsem se s jednou holkou, která byla také Angličanka. Jmenovala se Phoebe a bejraději měla Louise. Když jsem přijeli k aréně, tak tam ještě nikdo nebyl, jen naš autobus. "Super, aspoň si můžeme stoupnout hned k pódiu."řekla Phoebe. "Třeba si nás i všimnou."zasmála jsem se já.Za hodinu se otevřeli dveře do arény a všechny faninky se k nim přihrnuli. My už jsme tams Phoebe dávno stáli takže jsem vešli jako první. Měli jsem to nejlepší místo, hned u pódia.Půl hodiny jsme tam stáli než začal koncert, jen kvůli těm faninkám, které se tam chtěli co nejdřív nahrnout, ale stejě to trvalo půl hodiny.Koncert začal.Hráli se tam všechny jejich písničky. Při Little Things se na mě Niall usmál a zamával mi. V tu chvíli jsem si myslela že se rozplynu. Ten jeho krásný úsměv, byla jsem v sedmém nebi.Když koncert skončil tak jsme strašně dlouho čekali než sety ječící holky uráčí vypadnout. Najednou semě někdo dotkl byl to.....

City of dream 2.část

25. května 2013 v 11:33 | LuSsy |  City of dreams
S kuframa do minibusů nám pomohli ti řidiči, a my se šly už posadit. Minibusy nás rozvážely na různá náměstí a my na 3 zastávce vystupovaly. Počasí nám moc nepřálo, lehce mrholilo a foukat vítr. Vyrazili jsme do penzionu, který máme na 15 dní pronajatý. Dovnitř jsme skoro vběhly, protože nám byla venku zima. Přivítala nás sympatická žena. My jsme se vybavili a šly si hned uvařit kafé. Den za dne...m rychle utíkal a nám zbýval už jenom týden. Večer jsme s kofolou a rumem seděly s domácí a povídaly si. Vyprávěla nám,že má takový obchůdek, kde hledá pracovnici. Hned mě v duchu napadlo, že bych to snad možná i mohla vzít, a bydlet tady. Ale pak jsme to zamluvily. Další den ráno, jsme se vydaly do Londýna. Prochodili jsme dopoledne skoro celé město. Na oběd jsme si zašly do místní restaurace. Sluníčko svítilo, my seděly v sukinkách a obědvaly. Úsměv nám tancoval na tvářích. Rozhodly jsme se obejít ještě město, tam se, ale začaly dělat kolony. Né jen aut, ale i lidí. Zahlédly jsme nějakou holku s vlajkou, kde bylo napsáno I love you.
Napadlo nás s Katy, že tam bude mít někdo koncert. Ale my spěchaly, protože jsme paní domácí slíbily, že jí odpoledne v krámku pomůžeme. Do odletu domů, nám už zbývaly poslední dva dny. Tak jsme si sedly s paní domácí a potom jsme konečně došly k tomu, proč tam u ní vlastně nezůstaneme ? Když bychom měli práci i bydlení. Tak teda jsme si vzaly kontakt a domluvily se, že když se doma v ČR domluvíme, mužeme se k ní přestěhovat. Poslední sen jsme se vydaly zase do Londýna.. Den jsme si skvěle užily a už jsme balily kufry. V 5 hodin ráno jsme už čekaly na minibus, který nás dovezl zpátky na letiště. Ještě jsme měly chvíli čas, tak jsme si vzaly foťák a prohlížely jsme si naše fotky. Dokud se neprohnalo stádo buvolů. Buvoli to doslova nebyli. Ale hnali se jako kdyby ano. Zahlédla jsem tam zase tu holku, co předtím ve městě s tou vlajkou.
Než jsme se nadály, už jsme seděly v letadle a vzlétali.
Katy se zezačátku zase nervovala, ale pak usnula. Na letišti už na nás čekali moji rodiče, kteří pro nás přijeli a už jsme jeli domů.

Impossible 1.část

25. května 2013 v 11:27 | -Ronnie- |  Impossible

Bože ja se na Luiho tak teším.Říkám si a hledám svůj druhý kufr.Á tady je, výtáhla jsem ho a útíkala do haly.
"Lui!"zaječela jsem na kluka s proužkovaným tričkem a kšandama.
"Ronnie!"zaječel zase on. Rozběhla jsem se do otevřené náruče svého nejlepšího přítele.
"Chyběla si mi! A máš pro mě mrkev?"řekl už normálně.
"Ty si mi taky chyběl! Uhm, jo tady máš."řekla jsem a vytáhla v kabelky mrkev. A někdo dostal záchvat smíchu. No fajn oni jsou tu i kluci?A čemu se jako smějou?!Viděla jsem je naposledy před 3 měsícema, teda Harolda před půl rokem a páni! Stop, na o ani nemysli!Vzpamatovala jsem se a hodila po nich wtf pohled"A čemu se jako smějete?"zeptala jsem se nechápavě.
"No, tak sorry, ale kvůli Luimu taháme všude Kevina, ale mrkev v kabelce?"vypravil ze sebe mezi záchvatem smíchu Niall.
"Ježiši, to je normální, jinak by prudil celej den! A jako 3 měsíce mě nevidíte a ani obejmutí?!"tu druhou větu jsem řekla naoko naštvaně.
"No tak."řekl Niall a rozpřál ruce.Objala jsem ho, pak Liama.
"Mě si neviděla půl roku, nezasloužím si něco víc?"zeptal se Harry se svůdným úsměvem.
"Harolde!Nekraď mi Ronnie!"řekl naštvaně Lui."A ty mi Harrouška nesváděj!"dodal ještě směrem ke mně.
"No Lui! A Harry jestli je něco víc pusa na tvář klidně."odpověděla jsem. Harry se na mě podíval, s tím pohledem "ty si ze mně děláš prdel, já tě tady balím a ty?".Tak jsem ho objala,
"Chceš teda tu pusu?"zeptala jsem se.Harry našpulil pusu.Rukama jsem mu otočila hlavu na stranu a dala mu tam malou pusu. A pak jsem se podívala na Zayna. No do prdele, ona má na sobě to co já jen v klučičím vydání-Měla jsem šedý nasrávačky, bílý tílko, červenou baseballku, červený conversky a ktomu černou malou kabelku.Jo a Lui mi měl dovýst bejsku.
"Ehm, ahoj."řekla jsem nejistě, se Zaynem spolu moc nevycházíme.
"Čau."odpověděl typickým nenávistným tónem vyhrazeným jen pro mě.
"Tak sorry, že žiju! A Lui já se jen převlíknu, aby to nevypadalo blbě."řekla jsem.A vyhrabala jsem něco z kurfu.
(outfit co měla Ronnie, jen vlasy rozpuštěný)
"Ronnie! Ty, ty jak si mohla?!"řekl dotčeně Lui.
"Co, co jsem udělala?"zeptala jsem se zděšeně.
"Ty ses obarvila! A nic si mi neřekla!!"zvýšil na mě hlas.
"Tak za prvé, nezvyšuj na mě hlas!A to mělo být překvapení, nelíbí?"odvětila jsem.
"No tak vypadáš jinak. ALe sluší ti to."usmál se.
"Tak fajn, mužeme jít?"zeptala jsem se.
"Jojo, jdem."vypravili ze sebe kluci. Jeden kufr mi vzal Lui a druhej Liam.
"Děkuju kluci."řekla jsem vděčně. Kluci hodili věci do kufru a rozhodli, že půjdem ještě do starbucksu.Šli jsme po skupinkách-Já, Lui, Harry a Liam, a za náma Niall se Zaynem. Venku bylo děsný vedro. Trošku jsem zpomalila, tím jsem se ocitla uprostřed řad a chtěla jsem si si sundat tu ryflovou bundičku, ale tím jsem si nevědomky stáhla náramky a ukázala tím kousek mých jizev. Najednou mě něčí ruce zatáhly do uličky, strašně jsem se lekla, ale ty ruce mě pak otočily. Byl to Niall, vydechla jsem úlevou, ale za ním stál i Zayn.
"Co je?"podívala jsem se na ně nechápavým pohledem.Niall mi vyhrnul ty náramky a zděšeně se na mě podíval.
"Ty se řežeš? Proč?"zeptal se naštvaně.
"Ne, neřežu tohle byl jen výpadek, prostě jsem to nezvládla.."
"Ale proč?"
"Potom ti to řeknu nemyslím, že chci aby to věděl i Zayn vysmál by se mi a nepochopil by to..."
"Co si o.."
"Ticho Zayne! Ještě nedomluvila!"okřikl ho Niall.
"Prosím vás oba dva neříkejte to Luimu, zabil by mě a neodpustil by mi to..."
"Fajn, ale musíš mi říct proč."řekl Niall.
"Děkuju. Zayne?"podívala jsem se na něho s zoufalostí v očích.
"mm.."
"Zayne prosím! Udělám co budeš chtít..."nechápu jak jsem se k tomu mohla snížit.
"Fajn, daň si vyberu potom."odpověděl
"Děkuju!"chtěla jsem ho obejmout, ale zarazila jsem se. Neudělala jsem to, prostě ne. Nialla jsem pevně obemula a poděkovala. Pak mi zazvodil telefon, byl to Lui.
"No kde ste?"zeptal se.
"Promiň Niall mi chtěl něco ukázat a Zayn šel s námi. Neboj za chvilku dojdem."
"Fajn."a položil to.
Podívala jsem se na tapetu, pořád jsem tam měla 3 fotky mě a Natha, jak se líbáme, jak se držíme za ruce a jak se prostě jen usmíváme. Po tváři me začala stékat slza. Zamkla jsem mobil a tu slzu setřela. Oba to viděli a odbila jsem je tím, že musíme jít a vysvětlím to pak.
...........
"El!"vyjekla jsem.
"Ronnie! Bože, ty si obarvená a stašně ti to sluší!"řekla a věnovala mi medvědí obětí a pak jsme si dali kamarádskou pusu. Viděla jsem Harryho pohled "tak El jo, a mně ne?!". Pousmála jsem se.
"Jak ses měla?Co si dělala?Pěkný tičko.Co ten tvůj?Jak dlouho tu budeš?A zajdem na nákupy?"vychrlila ma mě otázky.
"Tak poslední dobou nic moc, ani nevím. Ehm..Jindy..Nevím, přemýšlím, že se sem přestěhuju a jo zajdem!"
..................
Dojeli jsme ke klukům, a já si šla vybalit věci. Měla jsem pokoj vedle Luise a Nialla a naproti Harryho a Zayna. Liam měl pokoj dole. Vybaloval jsem a někdo zaklepal.
"Dále!"zařvala jsem a dál skládala věci.
"Tak už mi to můžeš říct."řekl opatrně Niall.
"Uhm, tak měla jsem kluka, Natha, byli jsme spolu asi měsíc, hrozně jsem ho milovala, jednou šel do klubu beze mě a já si řekla, že mu udělám překvapení a přijdu tam.Hned jak jsem se tam dostala, šla jsem na záchod a tam jsem ho našla jak si to rozdával s děvkou, a doslova děvkou, znám ji..Nedala jsem to a hned druhej den jsem odletěla, neví, že to vím. Ale ten večer toho bylo moc..."ukázala jsem mu všechny jizvy.Asi jsem začala brečet, hrozně to bolí.
"Aha...Nevím co říct snad jen, že je to pitomec.Nevěděl co měl."objal mě pevně a já mu brečela do ramene.
"Děkuju Niallere, moc si mi pomohl."zašeptala jsem.
"Tak jsem si přišel vybrat svůj dluh."Zayn si to nakráčel jak největší pán ke mně do pokoje. Pak se ale zarazil, viděl jak mě Niall obímá a já brečím.Odtáhla jsem se a utřela slzy.
"No tak co chceš? Horší už to nebude..."řekla jsem mu ufňukaně. Podíval se na mně tak soucitně?
"No původně jsem chtěl aby si udělala něco strašnýho, ale když tě teď vidím asi mi jen řekni proč.."
"Dobře ale zavolej prosím i El, chtěla to vědět a já už nebudu mít sílu to říct znova..
..........
"Fajn, s Nathem jsem chodila asi měsíc, milovala jsem ho, ...." celý jsem jim to znovu odvyprávěla a začala jsem brečet nanovo. Tentokrát mě obejmula El a pak mi pomohla se odmalovat a znovu namalovat.
Chvilku jsme si povídali a všichni se mně snažili rozesmát. Po 10minutách jsem byla už v lepší náladě.
..............
"Hele dáme filmovej maraton??"zeptal se Niall.
"Jasně!"vykřikli jsme všichni jednohlasně.
"Tak co pustíme?"zeptal se Liam při přehrabování DVD-ček.
"Avengers!!"zaječela jsem jsem.Všichni se na mě nechápavě podívali, teda kromě Luiho a El, věděli, že ten film miluju.
"Ehm, holka co má ráda sci-fi filmy?"zeptal se zaraženě Harry.
"Jaký sci-fi?!Natočený podle skutečný události!!A je to normální já miluju luxusní filmy!"odpověděla jsem mu.
..................
Po skončení filmu Luis a El odjeli k ní a kluci tam pustili Horor. Nesnáším horory! A oni tam pustí Vřískot! Hned jak to skončilo, kluci si rozhodli jak budou spát.
"Já budu se Zaynem."řekl Niall.
"Nialle, ty nebudeš se mnou?"smutně jsem dělala uraženou.
"Promiň honey, jindy."odvětil a obejmul mě.
................
Zalehla jsem do postele a nějak usla, ale vzbudila mně bouřka. No fajn k Niallovi nemůžu, Liam má holku, takže Shit jedině k Harrymu.Vyplížila jsem se k Harrymu do pokoje.
"Harry?.."zašeptala a zatřásla s ním.
"No já nespím."odpověděl.
"Víš, já nenávidím horory a bojím se bouřek. Za normálních okolností bych spala u Luiho, ale to je jedno..Prosím mohla bych přespat u tebe?". Čekal jsem co odpoví.
"U zdi, nebo u kraje?"zeptal se
"No nejradši uprostřed, ale.."nenechal mě domluvit.
"No klidně, ale budu buď ležet pod tebou nebo na tobě."
"Tak u zdi."řekla jsem a snažila se ho překročit. Už jsem usínala, když v tom blesk. Nadskočila jsem.
"Ehm, Harry?"
"No?"
"Nemohla bych si lehnout trochu blíž, já se fakt dost bojím..."
Jen poklepal na místo vedle sebe.

Impossible PROLOG

25. května 2013 v 11:19 | -Ronnie- |  Impossible
Seděla jsem v letadle a hlavou se mi honily otázky, jako "proč?","stála mu ta ku*va aspoň za to?", "jak to teď zvládnu?"..Na poslední otázku jsem odpověď znala-Luis,vždycky mi pomohl, byl tu pro mě. Stejně nechápu jak mi to Nath mohl udělat, podvést mě a k tomu s děvkou! Ale na tohle teď fakt nechci myslet. Odjela jsem a chci začí znovu a naplno! Jěště jsem se podívala na svou pořezanou ruku a nahrnula na ni zpět náramky a mikinu tak, aby ty jizvy nebyly vidět. Kdyby to Luis zjistil asi by mě zabil..
Ani jsem se nestihla představit-Takže jmenuju se Veronika, ale všichni mi říkají Ronnie.Jsem poměrně mála a každej mi to říká, jsem snědé pleti s dlouhýma teď hodně tmavě hnědýma skoro až černýma vlasama(Lui neví, že jsem obarvená a asi mu jebne:DD).Jinak mám velký výrazný hnědý oči a dlouhýma řasama, uzký ale dobře tvarovaný rty. Co se postyvy týče jsem celkem hubená a příroda mi dala tak akorát(:D).A je mi 18let.

If I Lose Myself 8.část

17. května 2013 v 18:48 | Nikola Bednářová |  If I Lose Myself
Probudila jsem se s tepavou bolestí hlavy a pohmožděným tělem. Nechtěl jsem otevírat oči, byl to tak nepříjemný pocit, že jsem chtěla jenom ležet. Ležela jsem na měkkém povrchu s nějakým těžkým přehozem přes stehna. Zůstala jsem na místě a pomalu otevřela oči, abych zjistila kde jsem a zjistila co mám na stehnech.
Všechno okolo mě bylo nejistě rozostřené, mé oči byly v... pozoru. Studovala jsem své okolí očima, nejlépe jak jsem mohla aniž bych u toho pohnula krkem. Strop byl bílý a já ležela na krémové pohovce ano přesně na té co stojí v hotelovém pokoji, který jsem včera navštívila.
Snažila jsem se marně rozpomenout na vše co se včera dělo, ale měla jsem pouze šílené bolesti hlavy a moje nohy a ruce byli necitlivé. Pokusila jsem se pohnout, ale cokoliv jsem udělala zase jsem lehla. Otočila jsem se na bok a vedle sebe spatřila spícího Jasona. Pomalu se mi začalo vybavovat všechno z minulého večera. Pamatuju si, že mě zachránil nějakej blonďáček, ale jaktože jsem teď zase v posteli s Jasonem?!
Tohle není dobrý, proč neí za mřížema?
Prohlédla jsem si své tělo a uviděla několik šílených modřin, díky kterým jsem téměř necítila nohy a taky jsem na sobě měla oblečenej ten šílenej kostým...
Vstala jsem aniž bych ho vzbudila a popadla jsem zvazadla. Chtěla jsem se odsud dostat než se probudí. Šla jsem se do koupelny převléct, navlékla jsem na sebe fialové kalhoty a roztomilý žlutý svetr, to "oblečení" ze včera jsem hodila do batohu. Teda jestli se tomu oblečení vůbec říkat dá. Když jsem tam házela ten černý outfit, uviděla jsem psaní:
,,NEVÍM JESTLI JE ZROVNA JASON TEN TYP CHLAPA CO VYJDE S PRAVDOU NA POVRCH. NEPOTŘEBUJU VĚDĚT VÍC ABYCH VĚDĚL CO SE DĚJE...KDYBY SI POTŘEBOVALA POMOC, ZAVOLEJ!
-xx Niall:)
A pod jeho jménem bylo telefonní číslo.,,To musel být ten blonďáček co odtrhl Jasona." šrotovalo mi hlavou.
Nemám žádný jiný nápad, ale to co musím udělat teď je, že odsud musím co nejrychlejc vystřelit.
Hmátla jsem na noční stolek pro mobil a naťukala tam rychle číslo toho blonďáka, uložila jsem ho do kontaktů a popadla kufry.
Vzala jsem si klíče od auta, upřímě je mi jedno, že tu Jason zůstane bez auta. Téměř mě znásilnil! Odešla jsem ke dveřím a opatrně otočila zámkem.
,,Co si myslíš, že děláš?" Prudce jsem otočila hlavou a uviděla Jasona, stojícího v chodbě s rukama skříženýma na prsou.
,,Odcházím." odsekla jsem.
,,Ne, to teda neodcházíš!" zachechtal se, když mi zastoupil cestu a nadělil mi jednu facku na tvář.
,,Jo tak to teda odcházím! Zmlátil si mě, proč bych jako měla zůstat?!" zeptala jsem se a hněv mnou procházel jako plamen
,,Protože jsi moje. A když řeknu, že zůstaneš. Tak zůstaneš, rozumíš mi?" zúžil oči.
,,Nejsem tvoje a nepatřím nikomu. Jsem člověk a né věc!" popadla jsem dveře a silou je otevřela. Chytil mě za zápestí, zasténala jsem a on si mě obešel dokola.
,,PŘESTAŇ!" zakřičela jsem a znova jsem se pokusila vyklouznout mu.
,,Shhh..." zasténal a položil mi ruku na pusu. Zavřel dveře.
Snažila jsem se vymanit, křičela jsem tak nahlas, jak jen to šlo, než mi teda zacpal pusu jeho obří rukou.
Zvedl mě a mrštil mě na druhou stranu od dveří. Cítila jsem se bezmocná a tak jsem se držela zpátky. Chytla jsem si hlavu mezi kolena a doufala..

If I Lose Myself 7.část

17. května 2013 v 18:48 | Nikola Bednářová |  If I Lose Myself
Chystala jsem se plakat, když jsem najednou uslyšela náraz a křik. Vstala jsem a hledala příčinu toho nepokoje. Rozhlédla jsem se po místnosti a uviděla okolo dvanácti teenagerů, převážně dívky, které křičeli, brečeli a v rukou drželi foťáky nebo videokamery. Bodyguardi je postupně všechny pochytali a vynesli zpět před budovu.

,,VEZMI SI MĚ HARRY!" křičela jedna dívka h...ystericky.
,,MULUJU ONE DIRECTION!!!" sténala druhá bodyguardovi v náruči, když jí vynášel ven.
Když už asi třetí odtáhli pryč, uvědomila jsem si že jsou tu asi One Direction.
Nejdřív mě to nadchlo, ale pak jsem se zase uzavřela. Moje myšlenky se dál honili okolo Jasona. Znovu jsem si sedla a právě v té chvíli jsem zahlédla Jasona, který nesl tři kelímky zlatavé tekutiny.
Vypadal nemotorně a opile. Smál se.

,,Vypij to!" zakřičel přes muziku.
,,Raději ne, ale díky." zakřičela jsem aby mě bylo slyšet a zvedla ruku na znak NE.
,,Budeš pít co ti řeknu, krávo!" vychrstl mi pivo do obličeje a já zakňučela. Štípalo mě v očích a on se jen smál a pozoroval mě.

Vytáhl mě na taneční parket a začal mé tělo třít o své. Prosila jsem ho ať přestane, ale on si mě přitáhl ještě blíž. Cítila jsem jeho penis na mém stehně, chtělo se mi zvracet.
Začala jsem hystericky brečet a znova se pokoušela odstrčit jeho mohutné tělo, ale byla jsem na to moc slabá, no a on ke všemu nehorázně vožralej.
Praštila jsem ho do břicha a pokusila se utéct, dal mi ale pěstí do zad a pohrozil abych držela hubu.
Nejměla nejmenší tušení co mi udělá, a tak jsem pouze vzlykala a brečela.
,,PŘESTAŇ PROSÍM! VYPADNI!" křičela jsem a pěstmi mu bušila do hrudníku.
,,SKLAPNI PÍČO A ZATANCUJ MI." zakřičel a rozesmál se, vydával při tom kvičivý zvuk.

Mohla jsem jenom stát a jediné co jsem mohla dělat bylo opakovat jeho pomalé pohyby.
Můj obličej byl politý pivem, mé vlasy rozcuchané a tělo lepkavé. Jason mě vydíral a ubližoval mi a já mohla stát jenom jako IDIOT. Pořád jsem cítila jak mi dýchá do tváře. Chytil mě bolestivě za loket a já spadla na zem. Jason si na mě sedl a začal ze mě svlékat kraťásky. Nebylo to nic neobvyklého, protože ostatní si to rozdávali přímo na parketě.
Byla jsem v šoku, nemohla jsem udělat naprosto nic.
Než jsem uviděla, jak ze mě Jasona strhl nějaký blonďáček.

,,CO DOPRDELE DĚLÁŠ TÝ HOLCE?!" křičel mezi ranami směřovanými Jasonovi.
,,NEUBLIŽUJ JÍ! NEVIDÍŠ ŽE BREČÍ?!" zařval s mírným irským přízvukem. Nakonec mě ten blonďák odtáhl od Jasona, který silně krvácel. Všechno zčernalo...
-OMDLELA JSEM-

If I Lose Myself 6.část

17. května 2013 v 18:46 | Nikola Bednářová |  If I Lose Myself
Už jsme byli v baru, teda spíš v obrovské frontě do baru. Pár chlápků dělalo hluk jak psi, když mě zahlédli a automaticky se na mě sápali.
Bylo to nepříjemný, už jsem jenom doufala kdy to peklo skončí.
Když jsem zahlédla ten bar, myslela jsem si že to bude něco jako ten hotel, elegantní a hezké ale ne mésto, kam se nemilosrdná prasata ženou za zábavou-.-.
Prošla jsem řad...u odzadu dopředu a soudě to bylo nějaký celkem populární místo, jelikož tady bylo tisíce ječících holek, které se opakovaně pokoušely dostat dovnitř. Venku stálo nejmíň deset bodyguardů.
Vrátila jsem se k Jasovi a on zatím mluvil s nějakým chlápkem, bezmocně jsem si vedle něj stoupla a potlačovala slzy. V jednu chvíli mě napadlo i utéct, ale to mi boužel mé třípalcové podpatky nedovolovali.

Po zhruba hodiny čekání jsme se dostali k propouštěči. Jason vytáhl falešnou občanku, na které byl uveden věk 22. Zatím co mu je teprv 18. Vyhazovač se ani moc neobtěžoval s důkladným prohlížením a odendal červená lana, aby nás pustil dál. Byla jsem nervózní, ale to co mě teď nejvíc zatěžovalo, byla myšlenka, co se mnou udělá, až se vrátíme na hotel.
Vyvracela jsem si ošklivé myšlenky, ale přece jen jsem byla úzkostlivá...Vešla jsem dovnitř.
Jason mě držel pevně za ruku, tak že mi nejspíš odřízl krevní oběh.
Párty byla opravdu v plném proudu a bylo to dost šílený. Podívala jsem se na Jasona, který zrovna natahoval krk k tančící polonahé ženě.
,,Dojdu nám pro něco k pití." zahulákal, aby jsem ho slyšela.

Znechuceně jsem se otočila, unavená jsem se procházela ve vyzývavém outfitu v teritoriu ožralých zvířat. Ale zase to byla celkem úleva být dál od Jasona.
Strkala jsem se davem a najednou mě někdo srazil k zemi. Byl to nejspíš bodyguard. Pomohl mi vstát a omluvil se mi, že si mě nevšiml.
Neodvážila jsem se promluvit. Prostě jsem ho obešla.

Konečně jsem našla volné místo na sezení. Kydla jsem si do křesla a sundala si ty příšerné podpatky.
Vytratila jsem se z pohledů a uvědomila si, že jediné co na sobě mám, je krajkovaná podprsenka. Vzhlédla jsem nahoru ke stropu a zakryla si rukama svůj holý trup.
Co tím Jason sleduje? Myslela jsem si že je něžný a všechno okolo..Jak jsem mohla bejt tak naivní? Jak jsem sem mohla jenom vkročit?
Hnaly se mi slzy do očí a už jsem chtěla jen sedět a brečet, v doufání, že na mě Jason zapoměl a nikdy už se s ním víc nesetkám...

If I Lose Myself 5.část

17. května 2013 v 18:45 | Nikola Bednářová |  If I Lose Myself
Když jsme konečně přijeli k hotelu, byla jsem maximálně okouzlená. Vyšli jsme dovnitř a ten hotel byl tak krásný a elegantní. Měla jsem takovej pocit, že až se Jas vrátí domů, bude mít s taťkou peklo. Jo vypadá to tu hodně draze. Ještě víc ohromená jsem ale byla, když jsme vešli do pokoje.
Jak jsem se ale rozhlédla, moje srdce přestalo bít a ohromenost opadla. Byla tam ...jen jedna postel. Jason si asi myslela, že budu spít s ním. To mě ale asi špatně odhadl.
Začali jsme spolu chodit teprve před několika týdny a vídali jsme se zatím jenom ve škole. Samozdřejmě že jsem nadskočila, když mi nabídl společnou dovolenou, ale jedna postel?! To je trošku moc i na mě.
,,Tak co na to říkáš?" ptal se mě, když zavíral dveře.
,,Jo...Umh.....Pěkný." koktala jsem ještě stále s nevěřícností.
,,Doufám že bude." výhružně a se svraštěným obočím se na mě koukl.
,,Jo." odpověděla jsem potichu.
,,Dobře, takže teď půjdeme do baru." popadl bolestně mé zápěstí a vystrkával mě ze dveří.
,,Ouh, vlastně počkej.....Ještě jsem na něco zapoměl." vracel se zpět dovnitř a mě táhl sebou. Začal přehrabovat zavazadla a něco hledat.
Nedočkavě jsem stála za ním a nakukovala jsem mu přes rameno.
,,Koupil jsem ti něco na sebe, aby si nevypadala jak cundra." vyndal nějakou krabičku. Konečně to našel...
,,Jo? Tak cundra? To si nemusel..." Natahovala jsem se přez něj aby jsem viděla co to vytáhl.
Tak asi bylo beznadějný představovat si něco hezkýho, šaty, sukni, náhrdelník nebo tak, ale to co jsem uviděla, jsem ani za boha nečekala.
Byly to černé kraťasy, a černá, krajková téměř průhledná podprsenka s třásněmi.
Můj obličej zbledl.
,,Nemyslím, že bych potřebovala něco takovýho, stačí mi to co mám." usmála jsem se na něj se znechucením v hlase.
Jasonův obličej zrudl ve hněvu. ,,Vezmeš si to a zkus ještě ceknout. Zaplatil jsem za to 30 liber! Takže vypadni do koupelny a obleč si to!" zvýšil hlas a ukázal na dveře, vedoucí do koupelny.
,,Řekla jsem že si to na sebe ne-" nedořekla jsem, protože mě Jason chytil a hodil se mnou o koupelnovou podlahu.
Hodil po mě ty hadry a zavřel.
,,Bez toho na sobě ani nevycházej!" upozornil mě.
Rozvzlykala jsem se. Měl by respektovat má práva a to že si to prostě vzít nechci. NECHCI tady s ním bejt, chci DOMŮ. No myslím že kdybych si to na sebe ale nevzala, bylo by to ještě horší.
Opatrně jsme do toho vklouzla a podívala se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem odporně, můj zadek a tak i břicho byly celé odhalené. Zadržela jsem ovšem slzy a zaklepala na dveře.
,,Máš to na sobě?" zeptal se.
,,Jo." odpověděla jsem unaveně.
,,Dobře." otevřel dveře a zlomyslně se zasmál. Olízl si rty a přejel si mě očima. ,,Okéj, tady je t moje malá kurvička, tak se mi to líbí." zasmál se a plácnul mě po zadku.
Všechno, to co mi udělal...Bolelo nejen fyzicky, ale i psychycky. Nechtěla jsem ovšem vypadat jako slaboch, a tak jsem se nerozbrečela, měla jsem ale na mále.
Šla jsem si pro svůj telefon. Zahlédla jsem ho na stolku, když jsem pro něj šahala, Jason mi odstrčil ruku a vzal ho.
,,Eem...Žádné telefony, akceptuj to. Nové pravidlo!" řekl.
,,Nevím o tom, že by tady byla nějaká pravidla." odsekla jsem bezmocně.
,,Yup! Já si hraju svoje pravidla a ty mě budeš v tom případě poslouchat..Jasný?!" pohrozil.
,,Tak a teď už pojď." změřil si mě pohledem. ,,Čeká nás cesta do baru." dodal když jsme vyšli dveřmi.

If I Lose Myself 4.část

17. května 2013 v 18:44 | Nikola Bednářová |  If I Lose Myself
,,Pro Tebe všecko krásko." podíval se na mě výsměšně.
,,Kde si na to vzal?" nejistě jsem se ho zeptala.
,,Fotříkova platební karta." odpověděl jakoby se nic nestalo.
,,Ví to?" zašeptala jsem.
... ,,Upadla si?" zasmál se a položil mi ruku na stehno.

Poposedla jsem si a tiše se zasmála, moje rodiče by na to totiž stopro přišli, no ale hlavu si s tím dělat nebudu, budu jen doufat jak to dopadne..
Chtěla jsem poslouchat rádio, ale Jason mě nikdy nenechá vybrat stanici a tak překlikával sám.
Na první hrála nějaká písnička od The Fray, přeskočil to a teď hrála Nicky Minaj- Starships. Mačkal tlačítka a skákal ze stanice na stanici, ale žádnou písničku jsem neznala až do doby než začala hrát Up All Night od 1D.
Rychle to přepnul a odfrknul si: ,,Nesnáším je!"
,,Proč?" zeptala jsem se ho s úsměvem. Nikdy sem sice nebyla jejich fanynka, ale písničky a hlasy maj dobrý, to musím uznat.
,,Je to jenom banda primadonek. Zasraná skupina gayů a buzniček." řekl o něco ostřeji.
,,To od tebe bylo hnusný, nemyslíš?" zasmála jsem se nepohodlně.
,,Ahah. Konečně dobrá písnička." přepnul na HEAVY METALOVOU frekvenci, kterou já osobně nenávidím.
,,Nenávidím takový písničky, nemůžeme poslouchat cokoliv jinýho?" šahala jsem po rádiu s úmyslem co nejrychleji to přepnout.
Praštil mě hrubě přes ruku, zalapala jsem po dechu a bolestivě si třela hřbet ruky.
,,Kam tím směřuješ?" vykulila jsem na něj oči.
,,Nemáš žádnej nárok, dotýkat se toho rádia. A doporučuju dobře poslouchat, nebo pro Tebe tahle dovolená nedopadne dobře." začal mi vyhrožovat.

Myslela jsem si, že jenom vtípkuje, ale podíval se na mě se širokýma očima a zavrtěl hlavou, poté obrátil svůj pohled opět na silnici.
Můj žaludek strnul a já si nejvíc přála vrátit se domů, bez něj!
Měla jsem slzy na krajíčku, ale radši jsem se dál dívala z okna. Popravdě jsem se trochu bála, ale snažila jsem se uklidnit.